Evropa a Obama

Jacques Rupnik

(1950) je francouzský politolog a novinář narozený v Praze. Vystudoval Sorbonnu a Harvard, byl redaktorem BBC. Je ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences politiques v Paříži a přednáší na světových univerzitách, v současnosti na Harvard University. Je autorem řady knih.

Evropa si až na (středoevropské) výjimky přála vítězství Baracka Obamy, a to nebylo dobré znamení pro jeho šance. Přála si také vítězství Ala Gorea a o čtyři roky později Kerryho a víme, jak dopadli. Takže v „normální“ situaci zjištění, že 93 % Evropanů si přeje vítězství Obamy, spíše znamenalo, že asi bude poražen. Leč nejsme v „normální“ situaci. Zavržení Bushe, jehož popularita – pokud lze vůbec použít toto slovo – je na dně, a zhroucení finančního systému byly dva důležité faktory, které pomohly vítězství kandidáta s obrovskou přízní v zahraničí.

Co to může znamenat pro evropský vztah k Americe? Téměř okamžitou změnu pohledu na symbol americké moci, a tudíž možnost rozlišit antiamerikanismus a „antibushismus“. Bush představoval „americkou misi“ vést „válku proti terorismu“ nebo „šířit demokracii“. Obama spíše představuje pro Evropany (a nejen pro ně) „americký sen“, zemi rovných šancí i pro totální outsidery.

Hospodářský kontext, ve kterém přichází nová politická příležitost, je ovšem na obou březích Atlantiku mimořádně nepříznivý a krize většinou znamenají sklon k ochranářství a ještě tvrdší konkurenci (Boeing v. Airbus apod.). Může ale také vést k opačnému zjištění, že v této krizi (jejíž původ je sice v Americe) jsou postiženi všichni a musí koordinovat odpovědi. Amerika po čtvrt století razila globalizovaný trh bez bariér a regulací. Není vyloučeno, že evropský model koordinovaného a regulovaného trhu se může osvědčit jako lepší odpověď na krizi.

Testovací otázky

Třetí změna důležitá pro Evropu je přechod od americké jednostrannosti v zahraniční politice za pomoci „koalice ochotných“ k obnovenému dialogu s evropskými partnery. Z dopisu evropských ministrů zahraničí Obamovi známe témata, o kterých chtějí jednat : od životního prostředí po obchod (nic nového pod sluncem). Hlavní test ale přijde, jakmile se nový americký prezident obrátí na Evropany se žádostí o podporu v hlavních mezinárodních bezpečnostních otázkách: Obama slíbil stažení vojsk z Iráku, ale získá větší podporu spojenců v Afghánistánu? Obama vyjádřil ochotu jednat s Íránem, ale co budou Evropané ochotni udělat, když jednání nikam nepovede? Evropané také čekají od nového prezidenta „vyváženější“ politiku v izraelsko-palestinském konfliktu. Podle toho, co Obama opakoval během kampaně, je však pravděpodobné, že se nedočkají. A potvrdí Obama záměr předešlé vlády vybudovat protiraketový štít se základnami v Polsku a Česku a jaké to bude mít následky pro vztah k Rusku ?

Jen zmínit tyto otázky stačí ke zjištění, že velké očekávání „Obama efektu“ způsobí alespoň částečné zklamání. Důležitější však je, že pro Evropany už nebude možné vymlouvat se na Bushe, a tudíž bude těžší říci spojenci „ne“. A bude tu také opačné očekávání ze strany Ameriky, že překlenou propast mezi rétorikou a skutečností. A to znamená vědět, co vlastně Evropa chce.