Dopřát si čas

Když jí a jejím spolužačkám na DAMU učitelé říkali: choďte jako královny, choďte jako prostitutky, cítila se trapně a styděla se. A když se pak při jiných cvičeních měla dívat partnerovi do očí a dotýkat se ho, nestyděla se vůbec. Tak Anna Synková (1977) poznala na vlastní kůži rozdíl mezi šmírou a divadlem a rozhodla se pro to druhé. Cvičení s očima prováděla se studenty alternativní DAMU profesorka Jana Pilátová.

Živě se zajímala o práci Jerzyho Grotowského a chtěla si jeho postupy ověřit v praxi. Její hodiny se proto hodně lišily od „klasické“ činoherní výuky založené na slůvku jako.

Anna studovala střední ekonomickou školu, mezi čtyřmi sourozenci (dvě sestry a bratr) prý měla být ta „praktická“. Ale nějak z toho sešlo. Ekonomku nenáviděla a její potřeba vyjádření byla příliš silná. Annina starší sestra studovala scénografii na alternativní DAMU, možná i proto si vybrala stejnou školu. Už od třetího ročníku zkoušela a hrála v pražském Minoru. Dělala pro děti ráda, bavila ji jejich energie, živé reakce. Ve čtvrtém ročníku přešla na individuální studium a poslední dva roky studia strávila jako herečka v divadle Drak v Hradci Králové, pod vedením profesora Krofty.

Ve dvaadvaceti se tak ocitla v cizím městě, kde neznala nikoho, kromě kolegů z divadla. „Dělali jsme s Drakem kvalitní…