Anketa: Měla by se více regulovat televizní reklama pro malé děti?

LADISLAV BÁČA

výkonný ředitel reklamní společnost Ogilvy

Jedna z mých dcer se mi bezelstně pochlubila se zlepšovákem, jak „vymyslet“ seznam pro Ježíška – že prý není nutné ho pracně tvořit, ale že stačí se podívat na reklamy na nejmenovaném dětském kanále a je hotov. Je totiž pravdou, že schopnost dětí kriticky vnímat reklamu je nulová, a jsou proto velice snadným terčem. Přesto ale nikdo nemůže sejmout z rodičů odpovědnost za to, aby učili děti správně chápat reklamní sdělení. Dříve nebo později reklama stejně děti dostihne. Zákaz či regulace proto znamená jen hypotetické oddálení tohoto „konfliktu“.

HANA SRPOVÁ

socioložka

Reklamy analyzuji dlouhodobě, prostudovala jsem řadu publikací a výzkumů, a tak jsem dospěla k názoru, že jediným účinným prostředkem obrany je zákaz reklam zaměřených na děti ve vysílacích časech a v souvislosti s pořady, které jsou dětem určeny. Jestliže se ani dospělí neumí bránit vlivu reklam a věří, že např. po aplikaci krému se zbaví nadměrného tuku v „problémových partiích“, že jejich vlasy budou po aplikaci šamponu zářivé a husté, děti jsou naprosto bezbranné. Reklamy také umí úspěšně vyvolat pocit nedostatečnosti, pokud hračku, mobil nového typu aj. nevlastní.

LADISLAV ŠŤASTNÝ

výkonný ředitel Rady pro reklamu (RPR)

Větší regulace není zapotřebí. Odmyslím-li zákon o regulaci reklamy, jde z pohledu RPR zejména o uplatňování etických norem tak, jak jsou formulovány v Kodexu reklamy RPR. Kromě uplatňování kodexu půjde i o dobrovolnou změnu marketingových praktik předních potravinových a nápojových výrobců, pokud jde o produkty s vyšším obsahem cukrů, solí a tuků. Z mnoha studií je však patrné, že restrikce nevedly ke kýženým výsledkům: např. výskyt dětské obezity je stejný nebo vyšší v zemích, kde již marketingové restrikce fungují – např. Švédsko.

VÁCLAV MERTIN

psycholog

Reklama určená dětem a zařazovaná do programů pro děti zhruba od 10 do 12 let by se regulovat měla ve smyslu výrazného omezení. Dítě není subjekt obchodního jednání, nemá dostatek prostředků ani přímé rozhodovací pravomoci. Za děti mají zodpovědnost rodiče a ti by měli rozhodovat – nechť reklama na věci pro děti směřuje na rodiče. Jinak totiž subjekt, který nemá zodpovědnost za výchovu dítěte, jeho prostřednictvím a leckdy zcela nekontrolovatelně vytváří silný nátlak na rodiče a leckdy staví rodiče a děti proti sobě. Pro děti je navíc nemožné kriticky posoudit informace a vyhodnotit je.