Nemocnice ve varu

„Jsem na příjmu,“ hlásí do sluchátka čtyřicátník v bílém plášti s pečlivě uvázaným motýlkem a domlouvá si na odpoledne už třetí schůzku v pořadí. „Spím sotva čtyři hodiny denně, na barikádách jsme už od září,“ říká Jaroslav Žák (45) a mizí v jednom z pokojů karlovarské nemocnice.

Práce v „revolučním výboru“, který usiluje o odvolání šéfů nemocnice, se pro primáře zdejší interny stala běžnou součástí dne. Její vrchol v podobě demonstrací pak mohli Češi sledovat prakticky v přímém přenosu. Dva týdny poté je definitivně jasno – krajští politici přijali požadavky lékařů a slíbili vedení nemocnice vyměnit. Ta zásadní otázka ale zůstává: co znamená zpackaný pokus o převedení špitálu na akciovou společnost pro desítky dalších nemocnic v Česku, které se – a často úspěšně – vydaly na cestě z dluhů stejným směrem?

Čtyřicet minus

Na dramatické lednové finále, kdy stovky protestujících lékařů, sestřiček i pacientů zastoupily prostranství před karlovarským krajským úřadem, zprvu vlastně vůbec nic neukazovalo. Trojlístek nemocnic (karlovarská, sokolovská a chebská), který se ve snaze zprůhlednit a zjednodušit provoz spojil do akciovky, ještě předloni hospodařil bez vážnějších problémů, a především dva menší špitály si nový model pochvalovaly.

Průběžné zprávy o plynulém přechodu dodávaly…