Projektil z kosmu

Dvacátého listopadu se noční obloha nad kanadskou provincií Alberta rozzářila prudkým jasem. Do zemské atmosféry vletěl vysokou rychlostí desetimetrový balvan a na několik sekund změnil noc v den. Opět nám tak připomněl, že z kosmu může přijít katastrofa.

Úder kosmického kladiva

Alberta vzápětí opět upadla do spánku (pokud se z něj vůbec vytrhla), nic dramatického se nestalo. Jenže se „něco“ stát může – co když příště přiletí balvan tisíckrát větší? Vědci si proto lámou hlavu nad otázkou, jak velkému riziku vlastně čelíme.

Pokud jde o menší tělesa, máme k dispozici poměrně přesné statistiky. Vděčíme za ně především vojenským družicím včasné výstrahy, které mají za úkol varovat před raketovým útokem, a jsou proto schopny detekovat záblesky provázející průlet kosmických těles ovzduším. Díky družicím Pentagonu víme, že zhruba jednou za deset let se Zemi připlete do cesty bludný kosmický poutník, který v ovzduší uvolní energii ekvivalentní 50 kilotunám TNT – což je zhruba trojnásobek energie výbuchu atomové bomby svržené na Hirošimu. Zní to hrozivě, ve skutečnosti ovšem takové těleso zanikne v atmosféře. Tlaková vlna, která při tom vznikne, je příliš slabá na to, aby způsobila nějakou pohromu.

Před několika lety proletěl „balvan“ o průměru několika desítek metrů „těsně kolem Země“, což z astronomického hlediska znamená…