Pozor, taxi

„To je určitě mafián, úplně jako nějakej taxikář z Prahy,“ šeptá babička do ucha vnukovi o řidiči, který ji právě dovezl domů. Příšerná pověst pražských taxikářů už pronikla nejen do turistických bedekrů, ale i do populárního amerického seriálu Gilmorova děvčata. Ještě neuvěřitelnější je, že milionové město tahá za nos hrstka asi šedesáti vykuků, zatímco se čtyřmi tisícovkami jejich slušných kolegů nejsou žádné potíže.

Bezradnost města před několika dny všem připomněl náměstek primátora Rudolf Blažek: požádal o pomoc v boji s taxikáři, kteří předražují jízdné, terorizují konkurenty a napadají zákazníky, odborovou centrálu. Představa, že roky trvající válku ukončí přímluva předáků, vzbuzuje úsměv. Další kroky magistrátu však naznačují, že se na ulicích přece jen něco děje. Otázkou zůstává, proč až teď.

Nejde to

Pan K. je celkem kliďas. Když má ale vyprávět o tom, co jako taxikář zažil letos v létě na štaflu v centru Prahy, znervózní a trvá na anonymitě. Seděl v autě na vyhrazeném místě na Staroměstském náměstí a v červencovém parnu si stáhl okénko. Jako obvykle na tomto místě začali konkurenti z nechvalně známé pražské firmy Euro Taxi odvádět jeho zákazníky k sobě a sprostě mu nadávat, aby „vypadl“. Když nereagoval, přišel k okénku jeden z řidičů Eura a plivl mu do obličeje. Pan K. vystoupil a s hraným klidem obešel auto,…