Vratký ostrov svobody

Když před lety otevřelo své brány Muzeum holocaustu ve Washingtonu, mýtus o Americe coby druhé zemi zaslíbené dostal trhlinu. Je sice pravda, že zde před druhou světovou válkou našlo druhý domov asi 250 tisíc německých a rakouských Židů, na druhé straně se však téměř nevědělo například o lodi St. Louis. V roce 1939 převážela přes Atlantik židovské uprchlíky, a třebaže se ocitla na dohled světlům Havany i pobřeží Floridy a přestože Bílý dům přímo zaplavil proud prosebných telegramů, kapitán musel na nátlak shora plavidlo obrátit zpět a většina pasažérů pak beze stopy zmizela v nacisty ovládané Evropě.

Zdá se, že na stejně vratkém základě stojí i pověst masarykovského Československa coby ostrůvku svobody. Dokazuje to studie dvou mladých historiků Kateřiny Čapkové a Michala FranklaNejisté útočiště.

Nežádoucí živly

Kniha je vystavěna na rozdílu mezi velkými a malými dějinami. Zatímco ty velké se zaobírají osudy privilegovaných osob (například udělením československého občanství bratrům Mannovým i s rodinami), ty malé líčí všední dny obyčejného – a zpravidla bezejmenného – člověka. Medailony s fotografiemi těchto „anonymních“ lidí jsou působivě rozesety po celém svazku.

Autoři zároveň obě kategorie problematizují: vždyť jak to bylo s už zmíněnými slavnými Manny? Navzdory reputaci a konexím urychlily…