Přiznat barvu

Když v Německu začátkem 90. let pravicoví extremisté zapálili několik ubytoven pro uprchlíky a pár místních obyvatel s jejich činy otevřeně sympatizovalo, země se otřásla hrůzou. Následně se na mnoha místech pravidelně setkávaly tisíce „slušných lidí“, aby transparenty a hořícími svíčkami vyjádřili svůj protest proti narůstajícímu nacismu a upozornili na to, že velká část veřejnosti s tímto jevem nesouhlasí. Na těch pravidelných demonstracích se scházeli celkem různí lidé. Měli však jeden společný motiv: není nám lhostejné, co se děje v naší společnosti, a jestli zavřeme oči před excesy pravicových extremistů, poneseme spoluvinu za tento stav.

Uvědomila jsem si tehdy, že jsou situace, ve kterých je naprosto nezbytné dát najevo, na které straně barikády stojíme. Nenechat se ovládnout jen vlastními problémy, ale vzpomenout si na základní hodnoty a ideály lidské společnosti a veřejně je zastávat.

Myslím si, že v České republice právě nastal takový klíčový moment, kdy by bylo na místě, aby lidé veřejně přiznali barvu, za jakou společností si stojí – za tou uzavřenou, kterou chtějí neonacisté, netolerantní, nikoho a nic cizího k sobě nepouštějící, anebo za otevřenou, rozmanitou, multikulturní. Zatím barvu přiznali hlavně pravicoví extremisté, nikoliv široká veřejnost. Právě na jejím postoji, a ne jen na politických receptech, bude ve velké míře záležet další tuzemský vývoj.

Mezi obrazy z událostí v Litvínově 17. listopadu byl jeden, na němž romský kluk ze sídliště Janov drží v ruce transparent s nápisem „Češi k Romům“. Vedle něj chlapec, rovněž s transparentem v ruce: „Stop nacismu“. Právě toto je v mých očích poselství, které by dnes mělo zaznít ze strany většinové společnosti. Romové jsou neoddiskutovatelnou součástí této společnosti, její největší menšina. Taková je tady realita a této realitě by se měli Češi konečně postavit čelem. Zavírat před ní oči nic nevyřeší a koncepty nových ghett nejenže patří minulosti, ale navíc se stejně nedotýkají jádra problému.

Signál většinové společnosti vůči Romům by proto z mého pohledu měl znít takto: Soužití s vámi není jednoduché, ale patříte k nám a společně najdeme nějakou cestu, jak spolu lépe vycházet. Protože nám na tom záleží.

Autorka pracuje v německé redakci ČRo.