Dopisy

UDÁNÍ MILANA KUNDERY

RESPEKT 42/08

Tato praxe byla vždy dodržována

Chtěl bych se vyjádřit k článku o Milanu Kunderovi. Nejde mi o jeho hodnocení, ale o fakt zpochybňování pravosti zápisu.

Sám jsem v té době sloužil jako mladý příslušník VB na nejnižší funkci na nejnižší služebně SNB. Jestliže se dostavil občan na služebnu s jakýmkoli oznámením, ať to byla vražda, krádež kola, dopravní nehoda nebo ho napadl soused, ujal se ho příslušník, který měl službu, a sepsal s ním tzv. záznam, kde bylo uvedeno, co občan policii sděluje. Naprosto rutinní práce, bez jakéhokoli ovlivňování – v této fázi zbytečné. Po sepsání záznamu rozhodl příslušný náčelník o dalším postupu: buď to řešil jeho útvar, v případě nebezpečí z prodlení následovala okamžitá akce (což byl asi tento případ). Jinak byl záznam předán kompetentním útvarům podle příslušnosti – kriminálce, dopravákům, StB nebo byl pro nepatřičnost odložen.

Co se týče záměny osob, je to naprostý nesmysl. První, co musel příslušník – ještě než začal záznam psát – udělat, bylo tzv. ustavit oznamovatele, to je zjistit, o koho vůbec jde. K tomu sloužil občanský průkaz, který každý dospělý musel povinně nosit u sebe, jinak se vystavoval citelné pokutě. Pokud ho neměl, příslušník musel jeho totožnost zjistit buď v evidenci občanských průkazů, kde byla karta s totožnými údaji jako v občanském průkazu, vyvazovacím hovorem (popis fotografie, ověření údajů), nebo musel oznamovatel sehnat důvěryhodnou osobu, kterou příslušník znal a která znala i oznamovatele. To byl proces na několik hodin. Takže ten, kdo oznamoval, byl v tomto případě Milan Kundera.

Ještě k neexistenci podpisu Milana Kundery na záznamu. Jednalo se o interní dokument SNB, teprve na jeho základě začala činnost SNB – prověřování, protokoly atd. Až ty musely být náležitě podepsány. V případě záznamu je podepisoval pouze sepisující příslušník, nikdy oznamovatel, ten se v průběhu vyšetřování měnil ve svědka nebo poškozeného, někdy paradoxně i v obviněného. Až zde musel podepisovat. V tomto konkrétním případě následovala akce, která pravdivost oznámení potvrdila, proto oznamovatel nebyl v průběhu vyšetřování potřeba a zůstal v anonymitě – nebyly s ním sepsány žádné protokoly a nebyl účastníkem trestního řízení s panem Dvořáčkem.

U policie jsem pracoval až do důchodu a tato praxe byla vždy dodržována. U mého jména prosím uveďte jen iniciály, chci mít klid.

J. Č. (celé jméno má redakce k dispozici)

PŘÍLIŠ DRAHÝ PODZIM

RESPEKT 47/2008

Úředníci to umožňují

Rád bych doplnil k článku jeden z důvodů výstavby komerčního bydlení pro seniory. Tím je formální sladění funkce stavby s funkčním využitím plochy, dané územním plánem, na které má stavba stát. Například je-li pozemek ve vlastnictví developera územním plánem určen pro veřejné vybavení, není na něm možné umístit běžný bytový dům. Toto omezení se daří obcházet tím, že stavebník zvolí pro svoji stavbu vhodný název, tj. obsahující slovo „senior“, a v dokumentaci pro územní řízení uvede několik doplňkových služeb, jakoby tuto funkci stavby dokladujících. Ač není určen ani zřizovatel, ani jinak stavba nesplňuje podmínky pro zařazení mezi zařízení sociální péče podle zákona č. 108/2006 o sociálních službách, stavební úřad na tuto „hru“ přistupuje a vydává rozhodnutí o umístění stavby.

Ukázkový je v tomto směru Dům pro seniory v Praze 5 na Malvazinkách, v územním řízení umístěný na nejprve restituovaném, a poté prodaném pozemku, územním plánem určeném k veřejnému vybavení, který dosud slouží jako zahrada mateřské školy. Je smutné, že příslušní úředníci tento, patrně protizákonný, postup umožňují a námitky občanů bohorovně ignorují.

Ing. Jaroslav Mzyk, Praha 5