Čas extremistů

Česká společnost se neustále vyvíjí a přes všechna možná zklamání se vyvíjí slibně. S jednou věcí si ale neví rady, a to dokonce už od vzniku samostatného Československa: jak na extremismus. Dnes se už zase hlásí o slovo stále drsnějšími praktikami, nicméně veřejnost sleduje události v Litvínově s chladem, který je v televizních novinách vyhrazen oddílu zahraničních zpráv. Je to daleko, je to lokální problém, je to ojedinělé. Chyba lávky – není a nebude, pokud se něco nezmění. A to něco závisí na vládě.

Spokojení neonacisté

Významné momenty z historie nám dokazují, že si blížící se nebezpečí podvědomě odmítáme připustit, protože je ve své hrůze nepředstavitelné. Tak řada českých intelektuálů věřila ve dvacátých letech minulého století, že už nebude potřeba budovat armádu a obranu, protože války už nebudou. Stejně tak elita Německa dlouho nevěřila, že Hitler uspěje, protože mu přece inteligentní lidé nemohou podlehnout. Vždycky se zdá, že se to podaří nějak uhrát.

Václavu Havlovi se vyčítá, že po sametové revoluci neudělal nic pro zákaz komunistů. Říkal, stejně jako řada dalších, že je nutné je porazit ve volbách. Český politický idol Tomáš G. Masaryk však udělal za první republiky stejnou chybu, když odmítal zakázat německé nacionalisty v Československu. I on měl doušku, že by to nebylo demokratické a že je nutné je porazit politicky. Když pak stát přitvrdil, bylo už pozdě. Komunisté i nacisté se v…