Bitva doktorů

Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek prohrál ODS volby, neumí vysvětlit svoji reformu, je arogantní, nekomunikativní a měl by odejít z vlády. To je jeden názor znějící napříč Českem. Podle jiného Julínek sice sepsal a prosazoval dobrou reformu, ta ale byla pro slabou vládu příliš velkým soustem, poškodila koalici v krajských volbách a v zájmu politického přežití vlády by měl premiér Topolánek Julínka obětovat. Takový je druhý názor. Je tu však ještě třetí: Julínek po dlouhých letech připravil reformu zdravotnictví, která má hlavu a patu a vede k dobrému cíli. Stal se terčem opozičních populistů, věčně nespokojené profesní lobby a snadným hromosvodem koaliční frustrace. A pokud jej teď kvůli tomu premiér odvolá, zkomplikuje tím cestu k reformám, které Česko potřebuje – zvlášť vzhledem k ekonomické krizi a hubenějším rokům, které teď přicházejí.

Bude hůř

Zdravotnictví samozřejmě není běžným rezortem. Nabídka peněz placených na pojištění je omezená, zatímco poptávka po zdravotní péči prakticky nemá hranic. Proto neexistuje vyspělá země, kde by kolem financování zdravotní péče nepanovalo napětí. V Česku je ale těch emocí trochu zbytečně moc.

Stačí se ohlédnout několik let zpět. Není to tak dávno, co zemí otřásalo téma zadlužených nemocnic stejně jako letos třeba téma radaru. Pak nemocnice převzaly kraje, s pomocí státu je oddlužily, převedly na mnohem…