Ať poslanci ukážou, co chtějí zlepšit

V záplavě zpráv o neonacistech, nástupu komunistů v krajích a protestech proti radaru skoro zaniklo, že vysokoškoláci promluvili nečekaně jasným hlasem. Skupina studentů zformulovala 17. listopadu na své pražské demonstraci čtyři konkrétní požadavky, které podle nich mají politici do roka a do dne splnit. „Aby bylo při 20. výročí sametové revoluce za rok co slavit,“ říká jeden z nich, student Filozofické fakulty UK Jiří Boudal.

Požadujete, aby poslanci schválili zákon o regulaci lobbingu, omezili svůj vliv na mediální rady, zrušili praxi lobbistických návrhů „přilepovaných“ k nesouvisejícím zákonům a omezili svoji imunitu. Jak jste přišli zrovna na tyto čtyři věci?

Vyšli jsme z jednoduché úvahy. Pokud máme po politicích něco chtít, tak to musí být co nejzjevnější problémy, o kterých každý – dokonce i sami poslanci – vědí, že by se s nimi mělo něco dělat. Obecných výzev ke zlepšení politické kultury tu bylo od Děkujeme, odejděte několik a všechny vyzněly do ztracena, protože jsou v podstatě nevymahatelné. Když jsme se bavili o tom, co nám na současné politické kultuře nejvíc vadí, tak padaly i věci, jako je přílišná závislost soudní moci na exekutivě. To mně osobně přijde závažnější než třeba poslanecká imunita. Ale je to věc, která se nedá vyřešit za rok. Naše čtyři požadavky fungují spíš jako symboly, na kterých mohou politici ukázat, že mají vůli věci zlepšovat.

A co když ji ani v jednom případě neukážou? Jak chcete svoje požadavky vymáhat?

Budeme za poslanci chodit s kamerou a ptát se jich, jestli na naše požadavky přistoupí, kdy je hodlají prosadit. A když nám řeknou, že se jim naše iniciativa nelíbí, tak se jich budeme ptát proč. S komunisty se bavit nechceme, ale jinak jsme už kontaktovali všechny předsedy poslaneckých klubů a za týden vyrážíme poprvé do sněmovny. Natočený materiál budeme zveřejňovat na internetu. Když bude hodně zajímavý, tak z něj sestříháme film, který budeme za rok na 17. listopadu promítat. I kdyby poslanci ani jeden z našich požadavků nesplnili, tak minimálně vznikne dokument, který ukáže, jak lidé ve sněmovně myslí. I to by podle nás byl slušný výsledek.

Za koho z komunity zdejších vysokoškoláků mluvíte? A jak jste se dali dohromady?

Všechno začalo loni v listopadu, když za mnou přišla naštvaná spolužačka. Byla se sedmnáctého podívat na Národní, ale tam demonstrovali jenom odpůrci radaru. A když potom politovala pokladní v samoobsluze, že musí o volném dni na svátek pracovat, tak ta paní ani nevěděla, že nějaký svátek je. Tak jsme si řekli, že když se blíží to kulaté výročí, tak bychom se toho měli chopit a uspořádat nějakou pořádnou akci. Já studuji filozofickou fakultu a na naší škole funguje Studentská rada, což je organizace s vlastním rozpočtem, která podporuje různé studentské akce. Tak jsme se tam nechali zvolit právě s programem studentských oslav 17. listopadu a rozeslali dopis o našich plánech dalším studentským spolkům. Na první schůzku dorazilo padesát lidí. Z toho dvacet postupem času odpadlo, takže dnes je nás třicet. Z toho na plné obrátky pracuje tak okolo deseti lidí.

Všichni jste z pražské filozofické fakulty?

Asi polovina lidí je odsud a z nedaleké fakulty sociálních věd. Potom jsou mezi námi přírodovědci, ekonomové, fyzikové a architekti. Taková všehochuť. K našim čtyřem požadavkům se také připojili studenti v Brně a Ostravě, kteří tam organizují vlastní oslavy 17. listopadu. A jak zpráva o nás proběhla médii, ozývají se nám lidi z dalších měst.

Studentským tématem současnosti je zavedení školného. Hodně vašich vrstevníků se také angažuje v protestech proti radaru. Jak se k těmto tématům stavíte vy?

Názory na radar jsou mezi námi různé. Shodujeme se jenom na tom, že heslo iniciativy Ne základnám „Radar, nebo demokracie“ je dost přehnané. To, že vláda nevypíše o radaru referendum, může být problém, ale podle mě to ještě demokracii neohrožuje. Co se týče školného, tak já osobně ho neodmítám. My se ale chceme zabývat spíš podhoubím demokracie. Naše aktivity nejsou omezené jenom na ty čtyři požadavky. K těm problémům, které nejdou tak jednoduše vyřešit, jako je třeba závislost soudů na exekutivě, jsme uspořádali sérii diskusí. A hodláme v tom pokračovat. Už jenom proto, že lidé mojí generace toho podle mě strašně málo vědí o polistopadovém vývoji. Na gymplech je velký úspěch, když se probírá alespoň rok 1989.

Jak se vám v polistopadovém Česku vlastně žije?

My jsme naši iniciativu záměrně nazvali Inventura demokracie, protože si myslíme, že demokracie není nějaký automat, který se před lety nahodil a potom už funguje sám. Myslíme si, že je čas od času potřeba udělat reflexi a zjistit, co je potřeba zlepšit. A k tomu je dvacetileté výročí 17. listopadu přece skvělá příležitost.

Stíháte studovat?

No… Teď studiu zrovna moc nedáváme. Ale všichni pevně věříme, že dostudujeme.