Neštěstí rozumných lidí

VDagu Solstadovi (1941) přichází na český knižní trh autor, jehož biografie je vzorem píšícího západního intelektuála druhé poloviny 20. století.

V mládí začal tento norský autor bojem proti klasické próze a horoval pro modernistické postupy. Ruku v ruce s radikalitou uměleckou šel levicový politický aktivismus, na určitý čas se obě větve spojily a levicový intelektuál psal komentáře do novin, pamflety, ale také angažovanou literaturu. Později u něj převážila touha být spisovatelem. Pochopil, že nestojí za to obětovat literaturu politice, a poodstoupil do ústraní.

Nakonec začal hájit spíše konzervativní hodnoty, tedy ty, které jeho radikální období přežily, a také ty, které se mezitím konzervativními staly. Připomíná to třeba Milana Kunderu a není jistě náhoda, že tento spisovatel patří mezi Solstadovy nejoblíbenější autory. „Mistrovské dílo,“ říká o Nesnesitelné lehkosti bytí středoškolský učitel norštiny Elias Rukla, hlavní postava románu Ostych a důstojnost, který vyšel v češtině jako vůbec první ze Solstadových knih.

Výbuch osamělce

Jsou to zvláštní dvě slova, která si Solstad zvolil do názvu. S dějem knihy nemají žádnou přímou souvislost, vznášejí se nad ním jako jakýsi autorův povzdech. A povzdech je slovo, které tu může posloužit i dále. Román je totiž příběhem padesátníka, který si jednoho…