Krvavé ambice

Tuto adaptaci Shakespearova Macbetha jen tak z hlavy nevyženete. Japonský klasik Akira Kurosawa přemístil děj jedné z nejznámějších her anglického barda do středověkého Japonska. Krvavý trůn (1957) je jedním z šesti režisérových snímků, které do konce roku obohatí nedělní filmovou nabídku našich televizí. Všechny přitom spadají do jeho nejplodnějšího období od poloviny padesátých do poloviny šedesátých let.

Kurosawova adaptace se úplně obešla bez poetického jazyka předlohy. Morální dilemata hlavních postav zobrazil výtvarně vzdělaný tvůrce hlavně pomocí podmanivých obrazů. Konvence evropského dramatu působivě přetavil do tvaru, který se inspiruje estetikou japonské divadelní formy Nó. Je to fascinující fúze.

Královský skotský hrad Dunsinan tu nahradil Pavučinový hrad, obklopený nikoliv Birnamským, ale hlubokým Pavučinovým lesem plným bludných cestiček, který má hrad bránit před nepřáteli. V něm zabloudí dva stateční velitelé Wašizu (Toširó Mifune) a Miki (Akira Kubo), kteří nesou svému pánovi dobré zprávy o vítězství nad zrádným velitelem Severního sídla.

V tajemném lese na ně však čeká divný zážitek. Duch neurčitého pohlaví jim zjeví věštbu, která Wašizuovi slibuje zářnou panovnickou budoucnost následovanou rychlým pádem. Když ambiciózní Wašizu jako správce jedné z pevností podlehne našeptávání své proradné ženy Asadži (Isuzu Jamado) a začne se v…