Ulomená hlava

Jiřímu Skočdopolovi se někdy v noci zdá, že vyřešil hlavolam. Pokud se mu povede si řešení zapamatovat do rána, funguje to pak většinou i v realitě. Hlavolamy se prostě láme celá hlava až do hlubin podvědomí, což je zřejmě důvod, proč se jimi lidstvo zaměstnává už více než dva tisíce let.

Principy jsou přitom vlastně pořád stejné a není jich zase tolik. Je to možné vidět i v obchodě Hras (www.hras.cz) na Václavském náměstí v Praze, kde se na hlavolamy specializují a kde právě prodává milovník hlavolamů Jiří Skočdopole. Zkouší vše, co se v krámě objeví. U řady novinek sice zjistí, že jsou na trhu už pár století, na popularitu to však nemá vliv.

Oblíbené jsou třeba japonské krabičky, módní v 18. století, které lze otevřít, jen když se udělá n šoupnutí jednotlivými stěnami v určitém pořadí, přičemž n se může rovnat pěti, ale třeba také stu. Další oblíbený princip je rozpojování dvou věcí na první pohled neoddělitelně spojených, a také skládání něčeho z něčeho jiného.

Původně to byly hlavně čtverhranné špalíky, z nichž se skládal většinou zase kvádr. Moravský výrobce a vynálezce hlavolamů Václav Obšívač (www.vinco.cz) dokázal ovšem odvěkou hračku přece jen inovovat a vymýšlí hlavolamy, které se skládají z trojhranných součástek. Někdy je také třeba špalík vytáhnout…