Civilizace•9. 11. 2008•9 minut

Pilát, agent bezpečnosti

Rozprava o výkladu německých dějin probíhala od konce války, sílila v šedesátých letech, vyvrcholila ale až v polovině desetiletí před pádem železné opony v takzvaném německém sporu o dějiny (Historikerstreit). Historikové a filozofové se začali přít o to, zda byl nacismus ojedinělým případem zla, nebo, jednoduše řečeno, zda se to mohlo stát každému národu.

Pavel Horák

Autor fotografie: Pavel Reisenauer Autor: Respekt

Je vždy velmi složité projít halou před hlavní menzou berlínské Svobodné univerzity (Freie Universität), aniž by vás nezastavil alespoň jeden angažovaný student šířící nějaký světonázor. A komu se mezi řadou agitátorů podaří nepozorovaně proniknout, musí ze stolů a židlí nejprve shrnout hromádku propagačních materiálů, aby se mohl konečně posadit a v klidu najíst.

↓ INZERCE

Mezi letáky a časopisy nejrůznějších iniciativ převažuje především produkce dvou organizací. Zaprvé mladých z postkomunistické strany Die Linke (Leví), která s úpadkem německých sociálních demokratů roste a daří se jí i na Západě přebírat ten „pravý“ levicový program. Zadruhé volitelné instituce Asta, jakéhosi studentského senátu, který je nyní pod vládou koalice Levých, Zelených a dalších spřízněných hnutí.

Hlavním tématem tiskovin je nesouhlas s umístěním patnáctitunového bronzového pomníku před jednou z univerzitních budov. Socha je věnována památce deseti studentů univerzity, kteří byli na počátku padesátých let kvůli své zpravodajské činnosti ve východním Berlíně zatčeni sovětskou tajnou službou a v Moskvě později popraveni.

Jak kritici pomníku argumentují? Upozorňují na to, že studenti patřili ke skupině založené s podporou americké rozvědky a že mezi nimi byl i bývalý nacista. Tvrdí, že se stali spíše obětí západních tajných služeb, které je vědomě poslaly na jistou smrt.

Skutečné důvody…