Pilát, agent bezpečnosti
Rozprava o výkladu německých dějin probíhala od konce války, sílila v šedesátých letech, vyvrcholila ale až v polovině desetiletí před pádem železné opony v takzvaném německém sporu o dějiny (Historikerstreit). Historikové a filozofové se začali přít o to, zda byl nacismus ojedinělým případem zla, nebo, jednoduše řečeno, zda se to mohlo stát každému národu.
Je vždy velmi složité projít halou před hlavní menzou berlínské Svobodné univerzity (Freie Universität), aniž by vás nezastavil alespoň jeden angažovaný student šířící nějaký světonázor. A komu se mezi řadou agitátorů podaří nepozorovaně proniknout, musí ze stolů a židlí nejprve shrnout hromádku propagačních materiálů, aby se mohl konečně posadit a v klidu najíst.
Mezi letáky a časopisy nejrůznějších iniciativ převažuje především produkce dvou organizací. Zaprvé mladých z postkomunistické strany Die Linke (Leví), která s úpadkem německých sociálních demokratů roste a daří se jí i na Západě přebírat ten „pravý“ levicový program. Zadruhé volitelné instituce Asta, jakéhosi studentského senátu, který je nyní pod vládou koalice Levých, Zelených a dalších spřízněných hnutí.
Hlavním tématem tiskovin je nesouhlas s umístěním patnáctitunového bronzového pomníku před jednou z univerzitních budov. Socha je věnována památce deseti studentů univerzity, kteří byli na počátku padesátých let kvůli své zpravodajské činnosti ve východním Berlíně zatčeni sovětskou tajnou službou a v Moskvě později popraveni.
Jak kritici pomníku argumentují? Upozorňují na to, že studenti patřili ke skupině založené s podporou americké rozvědky a že mezi nimi byl i bývalý nacista. Tvrdí, že se stali spíše obětí západních tajných služeb, které je vědomě poslaly na jistou smrt.
Skutečné důvody…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
