Na pochodu smrti s kočárkem
Konec války, poslední květnová noc roku 1945. Z Brna je zbrojováckými dělníky chaoticky odsouváno na dvacet tisíc Němců, mezi nimi také němečtí antifašisté. V pohořelickém táboře vypukne úplavice.
Konec války, poslední květnová noc roku 1945. Z Brna je zbrojováckými dělníky chaoticky odsouváno na dvacet tisíc Němců, mezi nimi také němečtí antifašisté. V pohořelickém táboře vypukne úplavice. Zemře na pět set lidí, více než další tisícovka po cestě. Vyhnání vejde do historie pod jménem brněnský pochod smrti. „Když jsem byla menší, vždycky jsem si vymýšlela pokračování knih,“ říká spisovatelka Kateřina Tučková (1980). „Půjčila jsem si postavy a psala o nich dál v ručně psaných a ilustrovaných sešitech.“ Něco z toho zřejmě zůstalo i v mladé ženě: teď chystá knihu o dalších osudech odsunutých brněnských Němců právě z nechvalně známého pochodu.
Její prozaický debut Montespaniáda vyšel přede dvěma lety ve Větrných mlýnech. První kniha je pro spisovatele jakýmsi potvrzením života na nové úrovni, ale zároveň je téměř nemožné se k ní později bezvýhradně hlásit. Také Kateřina se dívá spíš dopředu. Od vydání Montespaniády dělá rešerše, sbírá materiál, mluví s pamětníky a jejich příbuznými. Loni dokonce s několika z nich trasu brněnského pochodu smrti prošla: tlačila před sebou kočárek jako její hrdinka v knize.
Na psaní, studium a třídění archivních materiálů si vyhradila dva dny v týdnu, během kterých vypíná mobilní telefon. „Samozřejmě, že se to pak prodraží, když všechny zmeškané hovory obvolávám večer,“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu