Na jiné planetě

Kdo by snad pochyboval o tom, že se lidský druh dokáže přizpůsobit životu na jiných planetách, nechť navštíví na podzim západní norské pobřeží, třeba okolí Bergenu. Loni tu lidé zažili šňůru sta dní, kdy vždycky alespoň chvíli pršelo, a přiblížili se tak místnímu rekordu, jímž je nepřetržitá série 104 deštivých dní. Připočteme-li k tomu pozvolné rozednívání, brzký soumrak a časté poryvy prudkého větru, uvědomíme si, že život v téhle zemi by skutečně mohl být dobrým tréninkem pro budoucí kolonizátory vzdálených světů.

Přesto zdejší krajina nepůsobí depresivním dojmem. Pečlivě udržované dřevěné domky farem, smíšené lesy, jezera, k tomu moderní silnice a odvážné oblouky mostů klenoucí se přes fjordy. Nedýchá to tu plísní a rozkladem, ale naopak bohatstvím a sebejistotou. Za pohodlný život v drsné zemi vděčí Norové především fosilním palivům, konkrétně ropě a zemnímu plynu z podmořských ložisek.

Na stopy těžby lze narazit nejen v moři, ale i uprostřed neporušené přírody pobřeží. Při příjezdu do Mongstadu, ropné rafinerie necelých 100 kilometrů severně od Bergenu, vystoupí před čelním sklem autobusu z ranní mlhy a deště obraz, který připomíná rozmazané obrysy pekla: do daleka se táhnoucí „ocelové město“ ozářené stovkami elektrických světel s kovovými konstrukcemi tyčícími se k šedému nebi, siluetami jeřábů a komíny, na jejichž vrcholu tančí plápolající jazyky ohně.

…