Víc než stavění
Je to už druhé bienále v Benátkách za sebou, kdy se architekti dívají na stavění z odstupu. V roce 2006 zkoumali města a jejich fungování, expozice byly plné demografických předpovědí a grafů. Tentokrát jsou výstavy mnohem hravější, přinášejí utopické koncepty i vtípky.
Lidé se mačkají kolem slovenských ledniček. Otevírají, očichávají, ochutnávají. „Copak to tu máme za formaggio?“ vytahuje italský mladík tavený sýr značky Karička a zkoumavě ho rozbaluje. Je to student architektury z Milána, takže si nemohl ujít benátské bienále architektury, nejprestižnější architektonickou přehlídku světa. Karičku tady nečekal, ale dobře se baví. „Dobrý,“ hodnotí sýr. „Dobrý, fakt dobrý,“ hodnotí podívanou v československém pavilonu a otírá si z prstů zbytky formaggia čili „syrokrému“.
Vězeňské objekty
V pavilonu stojí patnáct ledniček a v nich sýry, zmrzlina, zelenina a tak dál. Není to náhodná směs, ale obsah precizně přenesený z kuchyní konkrétních slovenských rodin. Jejich charakteristiky visí na dvířkách. Dvoučlenná bezdětná domácnost z Bratislavy s bytem o sto dvaceti metrech má v lednici olivy, francouzskou hořčici a víno s přívlastkem. Nezaměstnaní Tesco mléko, Tesco vodku a točený salám. Ledničková sociologie funguje do detailů: rodině s babičkou nechybí charakteristické kastrůlky, domácnosti z vesnice zavařené meruňky v lahvi od okurek. Něco tu asi ochutnal i redaktor Financial Times, který pak v recenzi napsal „bolestivě ostrý sociální komentář“.
Ohromit a udivit. Tak popsal výstavu její kurátor.Sociální sonda, ale také výlet…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
