Průvodcem v poušti

Amazraeu je vesnice z hliněných domků pár kilometrů od města Zagora. Tady, kousek od prvních saharských dun, jsem se přesně před dvaceti lety narodil a celou dobu žiju. Spolu s dalšími osmi sourozenci jsme stejně jako rodiče původem Tuaregové, oficiálně pak Maročané. Al-Mamlaka al-Maghrabíja, tak se arabsky říká království našeho panovníka Mohameda VI.

Gazela z palmového listí

Od třinácti let, kdy jsem poprvé vydržel celý postní měsíc ramadán, každý den vstávám před pátou. Poslouchám muezzinův hlas svolávající k první z pěti každodenních modliteb a rituálně si umývám všechny končetiny, propláchnu ústa, nosní dírky a lehce navlhčím vlasy, abych před Boha poklekl čistý a náležitě probuzený. Po modlitbě snídám kousky bílého chleba namáčené v olivovém oleji.

Jakmile slunce visí nad obzorem, modlím se podruhé. Potom projdu vesnicí, obřadně pozdravím starce na zápražích domů a podél zavlažovacího kanálu mezi zahradami fíkovníků směřuji k parkovišti před luxusními hotely Villa Zagora a La Fibille. Mimo rodnou berberštinu, v základní škole povinnou arabštinu a francouzštinu jsem se na lyceu naučil i anglicky a španělsky. Živím se proto jako průvodce turistů pouští a potenciální klienty se snažím ulovit před hotely. Někdy tam prosedím celý den. Nic se neděje, a tak z palmových listů vyrábím figurky gazel, žiraf, orlů nebo velbloudů.

Občas je člověk…