Proutníkova noční můra

Poslední léta minulého století přála filmům zabývajícím se unikající povahou lidské identity, nejasnou hranicí mezi snem a bděním, vztahem mezi virtuální a takzvaně normální realitou. Do zjitřeného ducha konce milénia se v roce 1997 skvěle trefil Alejandro Amenábar s filmem Otevři oči.

Přesně tenhle slogan v prvních sekundách snímku do tmy vemlouvavě šeptá příjemný ženský hlas. Hlavní hrdina Cesar (Eduardo Noriega) zaklapne budík a probudí se do nového dne. Jeho do té doby bezstarostný život bohatého floutka a svůdníka však brzy začne víc než co jiného připomínat hodně špatný halucinogenní trip.

Narcistní mladík uteče ze své narozeninové party před sexuálně dotěrnou milenkou Nurií (Najwa Nimriová) s přitažlivou Sofií (Penelope Cruzová). V jejím bytě stráví nevinnou noc, během níž se do sympatické dívky zamiluje. Před domem na něj ale ve svém sporťáku čeká zhrzená expřítelkyně a po vzájemné hádce strhne rychle jedoucí auto ze silnice. Při nehodě zemře a Cesarovi zůstane jako memento navěky zle zjizvená tvář.

To, co se ale prvních dvacet minut tváří jako docela konvenční melodrama, nabere znepokojující obrátky. Identity obou žen začnou hlavnímu hrdinovi splývat a libovolně se proměňovat. Znetvořený obličej se v některých scénách vrací do původní podoby před nehodou. A znamenají scény z vězeňské léčebny, v níž otcovský psychiatr (Fele Martínez) zpovídá…