Noc zničených domovů

Paní Ela Weissbergerová na noc z 10. na 11. listopadu 1938 ani sedmdesát let poté nemůže zapomenout: „Byla to nejdelší noc mého života,“ říká. Večer k jejich domu v Lomu u Mostu pochodoval dav složený z Hitlerjugend a zřejmě příslušníků SA. Zatímco se vystrašená rodina skrývala na půdě, nacisté ničili a rabovali. Následujícího dne musela matka s dětmi (otce předtím zatklo gestapo a už ho nikdy neviděly) okamžitě opustit území Německé říše – v obavách o život rodina ještě týž den překročila českou hranici. Tak přišla osmiletá Ela o domov.

Spolu s ní přišla o domov také velká část Židů v Německu, v obsazeném Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí. V rámci listopadového pogromu nacisté zabili téměř sto Židů a na třicet tisíc jich odvlekli do koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausenu a Buchenwaldu. Když nacistické hordy vpadaly do bytů, ničily vybavení a odvlékaly dospělé muže, bylo to pro mnoho Židů poprvé, kdy otevřené násilí zasáhlo až do bezpečí jejich domova. Tisíce židovských obchodů byly napadeny, poničeny a vyloupeny. Na některých berlínských třídách se lidé v následujících dnech doslova brodili ve střepech z rozbitých výloh – z toho se údajně brzy vyvinul eufemistický výraz „křišťálová noc“. Přes tento idylicky znějící název byl listopadový pogrom znamením, že pro Židy v Německu nebude místo.

Hořící…