Konec šumavských medvědů 1856
Kdo si během nedělního výletu na Hlubokou udělal čas a navštívil i nedaleký lovecký zámeček Ohrada, si ji možná pamatuje. Menší vycpaná medvědice je posledním zástupcem svého druhu, který v šumavských lesích vzdoroval převaze člověka. Byla zastřelena v lesích na Českokrumlovsku přesně před 152 lety.
Kdo si během nedělního výletu na Hlubokou udělal čas a navštívil i nedaleký lovecký zámeček Ohrada, si ji možná pamatuje. Menší vycpaná medvědice je posledním zástupcem svého druhu, který v šumavských lesích vzdoroval převaze člověka. Byla zastřelena v lesích na Českokrumlovsku přesně před 152 lety.
Čtyři dny na útěku
Na svůj velký den se jedenáctého listopadu roku 1856 chystali lovci želnavského revíru už od rána. V lesích byla opět spatřena medvědice, ještě o sto let dříve běžný obyvatel hlubokých šumavských hvozdů, teď už ovšem vzácná návštěva. Skolit tuhle samici se šumavští střelci pokoušeli několik let, zvíře ale pokaždé pronásledování uniklo.
Tentokrát nemělo dostat šanci. Sedmadvacet lovců s puškami v rukou vyrazilo v devět hodin ráno, cestu ke kořisti jim usnadňoval čerstvě napadlý sníh. Medvědici dostihli, ale tři muži, kteří přiložili zbraň k líci, znovu neměli štěstí. Jednomu selhala puška, druhý minul a třetí zvířeti pouze postřelil tlapu. Zraněná medvědice utekla do strání u Jokuswaldu.
Druhý den pátrání pokračovalo, ale mužům v zeleném je komplikoval čerstvý sníh, který překryl včerejší stopy. Celý den hledali neúspěšně, stopu znovu objevili až nazítří. Medvědice mezitím ulehla na svou poslední noc u potoka Hučina. Další den vypukla sněhová vánice, ale lovci se přesto rozhodli vyrazit. Přibrali posily a osamělou samici tak nakonec nedaleko lesní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu