Cestopisy bloudění

Kdybychom chtěli tyto tři knihy poněkud znevážit, nazvali bychom je: Od Masaryka ke Stalinovi a zase zpět. Paměti novináře Čs. rozhlasu a později českého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově Slávy Volného, komunistické funkcionářky a signatářky Charty 77 Marie Švermové a studie italského historika Francesca Caccama o jednom z organizátorů pražského jara, emigrantovi a později poslanci v Evropském parlamentu za Italskou socialistickou stranu Jiřím Pelikánovi opisují bludný kruh. Přesto není zbytečné se jimi zabývat. Dva poutníci a jedna poutnice totiž na své cestě tam a zpátky viděli a poznali spoustu zajímavých a užitečných věcí.

Kariéra jako nalinkovaná

Sláva Volný (1928–1987) nebyl tuctovým novinářem. Otevíral nová, často tabuizovaná témata a měl i dar výrazné osobité mluvy, podle níž ho lidé poznávali jak z pražského, tak po sovětské invazi z mnichovského vysílání. Jeho paměti pod názvem Kvadratura času aneb Jak jsem doklopýtal do srpna 68 vyšly až devatenáct let po jeho smrti.

Z textu není zřejmé, proč se coby devatenáctiletý hoch stal sice neorganizovaným, ale o to upřímnějším souběžcem komunistické víry. Jisté však je, že se na podzim roku 1949 ocitl ve zlínské obchodní akademii, která měla vychovávat nové, minulostí nezatížené kádry pro zahraniční obchod. S úspěchem ji absolvoval a stal se referentem pro…