Vzrušení s Chalupeckým

Je to dost zrychlený finiš: minulé úterý začalo v Brně výstavní finále devatenáctého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého a už to příští bude známý jeho vítěz. Vždycky to trvalo déle. I tento detail naznačuje, že soutěž pro výtvarníky do pětatřiceti let dostala dynamičtější tvář. Dokonce se už odstřihla i od tradice, kdy laureáta její spoluzakladatel Václav Havel pravidelně vyhlašoval kolem výročí počátku sametové revoluce.

Chalupeckého cena tak ztrácí něco ze svého étosu. Když ji Havel spolu s Jiřím Kolářem a Theodorem Pištěkem vymysleli, automaticky se považovala za něco mnohem důležitějšího než jen za klání mezi zdejším výtvarným mládím. Pryč jsou doby, kdy si její laureáti chodili pro diplom na Pražský hrad nebo později do Národní galerie jako zástupci oboru, který měl společnost v duchu Chalupeckého tezí posunout někam dál a výš. Dnes už v souvislosti s ní nepadají vzletná slova o „prosazování svobody myšlení a projevu jako základního předpokladu bytí umění“, jak stojí na její internetové stránce.

Loňské finále proběhlo v šesti pražských klubových galeriích, které mají co dělat, aby se při grantové politice města udržely nad vodou. A letos v brněnském Domě pánů z Kunštátu, prostoru, o němž pravděpodobně většina Čechů – ke své škodě – nikdy neslyšela. Étos společenské události č. 1 je pryč, ale plakat nad…