Tenkrát v naší kolonii
Duch zajímavého, ale efemérního státu dodnes nejvíc přežívá v části, kterou Češi spravovali poprvé a ve své historii podle všeho naposled pouhých dvacet let. Na Podkarpatské Rusi navzdory odkládané autonomii vytvořili i za krátkou dobu, kterou měli k dispozici, dílo, jaké nemá v tehdejším evropském kontextu obdoby a předbíhá současnou politiku Evropské unie.
Za zády sochy Panny Marie, těsně pod vrcholkem kopce, začíná úzká stezka, tu a tam lemovaná žulovými patníky. Ze západní strany jsou označené velkými písmeny CS, na straně protilehlé P. Tisícimetrová hora se jmenuje Jablonickij Pereval a linie někdejší nejvýchodnější hranice Československa se tady ztrácí v husté a vysoké trávě poloniny. Naopak stříbrnou hladinu Tisy klikatící se širokým údolím a dřevěné domky rozeseté po zelených svazích nelze přehlédnout.
Od Jasiny do Aše republika je naše! Ten dobový český slogan je zaznamenán na fotografii vystavené v miniaturním muzeu podkarpatské vesnice Jasina, která tam dole u břehů Tisy začíná. Aš je odsud vzdušnou čarou vzdálená skoro 1200 kilometrů. Tak dlouhé bylo prvorepublikové Československo, kostrbatá nudle natažená napříč střední Evropou. Uměle vytvořený stát, kde spolu žili Češi, Němci, Moravané, Slováci, Maďaři, Židé, Poláci, Rusíni a Romové. Přes všechny problémy „ostrov svobody, demokracie a prosperity“ i v době, kdy se v sousedství tohoto konglomerátu národností od začátku třicátých let dostaly k moci polodiktátorské či přímo fašistické režimy.
Nakonec zanikl. Především díky vnějším okolnostem, kterým však podstatně nahrálo i to, že ekonomicky nejbohatší a majoritní Češi nedodrželi svůj slib, že menšinám poskytnou větší samostatnost, autonomii. Československo tak na čas zmizelo z mapy Evropy a svou původní geografickou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
