S Vladimírem Remkem mezi hvězdami

Je půl sedmé ráno a náš televizní štáb se probouzí stejně jako Brusel. Nasnídáme se a vyrazíme natáčet do Evropského parlamentu. Děláme totiž s Dětskou televizí reportáž o tomto největším parlamentu světa a našich europoslancích. Protože je parlament nesmírně veliký a pro člověka, který je v něm poprvé, také dost chaotický, tak jsme si raději včera cestu do hlavních míst a kanceláří nacvičili.

Po několika rozhovorech s poslanci jdeme do tiskového centra. To je perfektně vybavené pro práci novináře – telefony, internet, zprávy z výborů, interní televize atd. Parlament je jinak vylidněný, na velkých chodbách téměř nikoho nepotkáte.

Protože máme žízeň a jsme taky trochu unavení, jdeme do „parlamentní kavárny“. To je tedy něco. Pohodlné sedačky a krásný výhled do parku. Objednáváme si kávu a několik vod. Slečna mi dala účtenku a já ji chtěl skoro vrátit, jestli tam neudělala chybu. Všechno je tak levné… K bohatému obědu nepotřebujete v parlamentu rozhodně desetitisíce.

Je půl třetí a za třicet minut začíná plenární zasedání. Diváci se scházejí, jsou tu na návštěvě i poslanci z tureckého parlamentu, europoslanců tu však zatím mnoho nevidíme. Když po třetí hodině přichází i předseda a zasedání začíná, je na místě z téměř osmi set poslanců sotva polovina.

Myslel jsem si, že jen ten náš národní parlament je takové divočejší povahy, ale jak se ukázalo,…