Naděje a změna?

Na vítězství ČSSD v Česku a očekávaném úspěchu Baracka Obamy v USA je pozoruhodné, co to prozrazuje o politice ve společnosti, která je zvolila.

Obamovo vítězství by mohlo zvěstovat naději a změnu, jak zní heslo jeho kampaně, ovšem jeho politické postoje žádnou podstatnou změnu v klíčových otázkách válečné politiky, občanských práv, státních investic a reformy financí nepředstavují. Obama zvedl ruku pro balíček na záchranu bank, který podstatně zvýšil veřejné zadlužení na úkor majitelů nemovitostí, odmítl korigovat agendu ministerstva vnitřní bezpečnosti či revidovat Vlastenecký zákon (Patriot Act) a je pro zvýšení počtu amerických vojáků v Afghánistánu. A to nemluvíme o jeho přístupu k volnému obchodu, schodkovému financování, lhostejnosti k chudobě ve světě a vztahům k právnické a firemní lobby, kde všude vystupuje jako vlk v rouše beránčím. Proto jsem se rozhodl, že pro něj nebudu hlasovat: nesouhlasím prostě s jeho politickými názory. Ze stejných příčin nebudu hlasovat ani pro McCaina.

Když jsem se v Česku zeptal několika lidí, koho budou volit v krajských volbách, odpovědi se různily, ale důvod byl vždycky stejný: nesnáším vůdce té druhé strany. Jak je možné, že se volby scvrknou na souboj mezi dvěma vůdci, které lidé stejnou měrou nesnášejí?

Během kampaně se pozornosti dočkalo jen jedno téma, které pak formovalo veřejné mínění: poplatky…