Krymský papiňák

V přístavním krymském městu Sevastopol rozráží mohutný křižník Moskva hladinu zátoky. Vrací se od břehů Abcházie, kde hlídkoval při ruském obsazení tohoto polostátního útvaru. Na břehu už na křižník čekají davy lidí, mávají ruskými vlajkami a objímají se. Tyto a podobné fotografie v srpnu zaplavily ruský tisk. Ruská média ráda posilují historickou vazbu dnes ukrajinského Krymu s Ruskem.

Na ukrajinských serverech se naopak objevovaly snímky prořídlého davu, který houstne jen u zábradlí a schodů, svažujících se k moři. Mezi ruskými vlajkami vykukuje i ukrajinská na střeše místní radnice. Nejnáruživější vítající skupinu tvoří přestárlé paničky v květovaných plavkách na pláži, které mávají ruskými vlajkami a jedna z nich si s sebou dokonce přinesla ikonu. Navenek to sice vypadá pitoreskně, znalci poměrů však zvláště po válce v Gruzii vědí, že tento spor o mediální obraz Krymu nevěstí nic dobrého.

Co s Tatary

Přitom obě tyto podoby Krymu jsou svým způsobem pravdivé. Rusové a Ukrajinci žijící na tomto poloostrově u Černého moře mají své odlišné pravdy, které by na sebe mohly brzy narazit podobně krvavě jako pravdy Rusů, Osetinců a Gruzínců na Kavkaze.

Rusové dnes tvoří 60 procent obyvatel poloostrova – přišli sem koncem 18. století, když si carevna Kateřina II. vydobyla poloostrov na rozpadající se osmanské říši. Od té doby si ruské…