Galerie, jakou Česko nevidělo
O centru DOX se mluví už několik let a vyvolává velká očekávání. Největší soukromá galerie v České republice, která vzniká bez pomoci státu.
„Jsi normální?“ Ještě před několika týdny by řemeslníka stojícího v bývalé fabrice na obrábění kovů mohlo těžko rozhodit, že si v její chodbě někdo opře kolo o zeď. Teď je ale jeho reakce na čin autora těchto řádků oprávněná: tam, kde dříve ležely hromady špon a ze stěn opadávala omítka, všechno září novotou a na zdi je hned vidět každá šmouha. V budově v pražských Holešovicích mají všichni naspěch. Zbývá tu totiž jen pár dnů do spuštění kulturní události, jaká se u nás ještě neodehrála.
O centru DOX se mluví už několik let a vyvolává velká očekávání. Největší soukromá galerie v České republice, která vzniká bez pomoci státu. Síň, která svými rozměry může konkurovat jakékoli veřejné výstavní instituci. Centrum, které má ambice, o jakých jsme zvyklí slýchat pouze na západ od našich hranic. Jeho zakladatel a majitel Leoš Válka (1953) si v neděli konečně splnil životní sen: DOX se otevřelo pro veřejnost a radikálně tak upravilo podobu zdejší kulturní mapy.
Nadšenec z ulice
Každou minutu zvoní Leoši Válkovi telefon. Přípravy otevření centra vrcholí a všichni s ním konzultují, kam má co, jak a kdy přijít. „On myslí jen na to, aby tomu pultu nepoškodil kolečka. Já mám ale strach hlavně o tu podlahu,“ vysvětluje Válka, proč tak ostražitě sleduje mladíka, který právě odváží po čerstvě upraveném povrchu do přízemí kus…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu