Dopisy

Věřím panu Kunderovi. Nelíbí se mi snaha Respektu z Kundery udělat zbabělce. Představuju si, že v padesátých letech v ČSSR bylo možné takový příspěvek úředníka zfalšovat. Nevidím tam nikde Kunderův podpis, mohl být zástupně jmenován za jiného člověka. Aktivita Respektu je mi protivná. Nejste objektivní.

Dagmar Havlová

Čeho se vlastně Kundera – pokud je celý příběh pravdivý – dopustil? Šel oznámit na policii člověka, o němž si mohl (oprávněně) myslet, že to je zahraniční agent, který spolupracuje na poškozování České republiky. Navíc v době, kdy mnozí novináři prezentovali Sovětský svaz idylicky a nechtěli nebo neuměli vidět zločinnost systému. Chápali bychom dnes předání informací policii o zločinci jako záslužný skutek? Tím nechci věc „relativizovat“ a shodit ze stolu. Jen poukázat na to, že nemáme být s odsudky tak rychle hotovi.

Synek

Neumím to zhodnotit jaksi profesně, vlastně nijak. A snad ani nic hodnotit nechci. Jen připomínám, že Kunderova knížka Život je jinde pracuje s velice podobnými motivy; už v době jejího vydání se hodně spekulovalo o tom, že znamená jakési zúčtování. Nemohu tu operovat fakty, které nemám; prostě říkám, že Kunderovi nevěřím ani nos mezi očima. Je to člověk, který před skutečností (chcete-li „pravdou“) dával vždy přednost jejímu obrazu. Byl vždy přesně takový, jakého si žádala doba: mírně stalinský, mírně reformní, mírně mezinárodní. Znechucení z něj najdeme…