Žijme čistě a skromně

Bílá je opravdu bílou, i když se po uši zašpiníte od bahna, mastné nádobí hned voní po citronech a ženy jsou nejsvěžejší a nejšťastnější, když mají měsíčky. Tak tohle rozhodně není svět Magdaleny Kalistové (1980), typografky z pražské Vysoké školy umělecko-průmyslové, jejíž knížka Můj domácí sebezpyt byla loni na škole prohlášena za nejlepší absolventskou práci roku.

Kalistová má k chodu své domácnosti úplně jiný přístup, než který jí nabízejí televizní reklamy. Vyhýbá se všem výrobkům, které se sice se špínou a mastnotou vypořádají během pár sekund, ale zanechají po sobě neviditelnou chemickou stopu, s níž se člověk vypořádává mnohem hůř než s nějakým tím ošklivým flíčkem. Své graficky půvabně provedené knížce, kterou jí nyní vydala Revolver Revue, dala výstižný podtitul „praktické a vyzkoušené návody pro ekologicky citlivější péči o domácnost a osobní hygienu“.

Pepřem proti molům

Pohled na fotografie s komínky autorčina prádla může být pro příznivce čistoskvoucí domácnosti poněkud skličující: Kalistová totiž věci nežehlí. Jen je po vyprání složí a uklidí, protože tak šetří čas, elektřinu i tkaniny. S pomuchlanými látkovými kapesníky a tričky se zmačkanými rukávy by se ještě většina lidí nejspíš vyrovnala, radikálnější je ovšem výtvarničin přístup k samotnému praní. Odmítá běžné prací prostředky a nahrazuje je gelem vlastní výroby, který…