Vypouklé zrcadlo

Jorge Luis Borges rád zmiňoval poznámku o růži od spisovatele S. T. Coleridge a dráždil jí nejen představivost svou, ale i čtenářů. „Kdyby člověk prošel ve snu rájem a dostal květinu na důkaz toho, že tam byl, a až by se probudil a našel tu květinu ve své ruce… co potom?“

Vykreslil tak jednu z výchozích pozic fantastické povídky – prolínání snu a skutečnosti, narušení racionálního řádu zázračným nebo magickým jevem. Čtenář antologie hispanoamerických povídek Had, který se kouše do ocasu, kterou uspořádala Eva Lukavská, by se tak měl na cestu do útrob tohoto literárního mezisvěta vyzbrojit… Ale čím vlastně? Snad otevřeností celé své bytosti, protože jen s imaginací ani samotným rozumem si tu nevystačí.

V evropských kulisách

„Proč povídka a proč fantastická? Protože je krátká a protože je vzrušující,“ tvrdí lakonicky Eva Lukavská v úvodu knihy.

Její antologie je na českém trhu výjimečným počinem už proto, že ruší navyklé vnímání hispanoamerické oblasti převážně skrze magický realismus a jeho nejslavnější autory – Márqueze, Cortázara, Fuentese. Jejich texty čtenář samozřejmě nalezne i tady, ale překvapením jsou jména „nově objevená“: Alfonso Reyes, María Tellería Solariová, Macedonio Fernández nebo Felisberto Hernández.

Každého ze 47 autorů reprezentuje…