Pozor, zeleně natřeno!

Tento králík nejedl maso! Tato tráva je zelená! A je to vědecky dokázáno! Je to pravda, ale vlastně to nic neznamená. Právě takovou výpovědní hodnotu mají některá reklamní tvrzení na výrobcích, které o sobě prohlašují, že jsou „přírodní“, „zelené“, „recyklovatelné“ nebo „eko“. Spotřebitelé si však už začali všímat, že si z nich marketingoví pracovníci dělají blázny. Pro ekologické marketingové blábolení se vžil název greenwashing a v posledních letech se dostává do agendy spotřebitelských organizací a institucí, které regulují reklamu. Protože není důvod věřit nesmyslům jen proto, že jsou zelené.

Pavel Hrubý z České informační agentury životního prostředí má zelených reklamních prohlášení slušnou sbírku – po stole ve své kanceláři právě rozkládá obsah dvou šanonů. Má tu třeba obal na toaletní papír Tento, který navozuje představu nesmírně přírodního vyměšování: je potištěn lístečky a motýlky a opatřen blíže neupřesněným nápisem Eko. Je tu reklama na kosmetiku Mary Cohr se sloganem „čistá příroda“, která ovšem obsahuje mimo jiné sodium laureth sulfate, což je syntetická, velmi pěnivá a zdravotně poněkud podezřelá přísada, která s přírodou nemá nic společného.

Se slovem ekologický by se nemělo jen tak žonglovat.Ve „sbírce“ mladého úředníka je také reklamní…