Muž, kterému se dalo věřit
Je symbolické, že Newman, jeden z poválečných symbolů pokrokové a spravedlivé Ameriky, zemřel ve dnech, kdy světem otřásá bankovní krize a bere důvěru v americký sen tolika jeho spoluobčanům.
Nešlo jen o jeho slavné modré oči. Důvěryhodnost Paula Newmana (1925–2008) se nezakládala na příkladnosti Mirka Dušína, naopak. Nejslavnější Newmanovy postavy jsou kriminálníci, gangsteři či alkoholici, avšak v hloubi to myslí dobře nejenom sami se sebou, ale vůbec s celým světem. Nejsou to skuteční zločinci, ale svobodomyslní individualisté, kteří se dostali do konfliktu s pokryteckou morálkou. Žijí s lehkostí hazardního hráče a nechybí jim sebeironie, která samotnému Newmanovi vydržela až do konce.
Aspoň pokud je pravda, že si sám napsal tento epitaf: „Zde leží Paul Newman. Musel chudák umřít, protože mu zhnědly oči.“
Mužnost i záhada
Vnitřně nalomenými správnými chlapy se americký film zahemžil krátce po válce, kdy se ze zámoří vrátili traumatizovaní veteráni a těžko se začleňovali do sobecké a blahobytné mírové reality. Až do poloviny 80. let se jim na plátně dalo věřit, pak je však smetla vlna postmoderního zpochybňování. Jednu z posledních rolí – záhadného bankéře – Newman sehrál v kafkovsky laděné frašce Záskok (1993) od bratrů Coenových. Z jeho umění tam zbyly jen modré oči a on sám už nebyl idol, ale rekvizita.
Je symbolické, že Newman, jeden z poválečných symbolů pokrokové a spravedlivé Ameriky, zemřel ve dnech, kdy světem otřásá bankovní krize a bere důvěru v americký sen tolika jeho spoluobčanům…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu