Dobrý život s peyotlem 1918

„Bílý muž jde do kostela a mluví o Ježíšovi. Indián jde do svého týpí a mluví s Ježíšem.“ Slavná slova komančského náčelníka Quanaha Parkera si desátého října roku 1918 v městečku El Reno v Oklahomě připomínalo několik desítek indiánů ze všech koutů Spojených států. Sešli se, aby založili vůbec první společnou indiánskou církev, která nestojí na kmenových tradicích.

Přestože je do Oklahomy přivedla především obava z toho, že bělošské úřady jejich nové náboženství brzy zakážou, dopadlo to jinak. Příběh Native American Church (Církve původních Američanů) se naopak tragickými dějinami severoamerických domorodců vine jako pramínek naděje.

Vize místo smrti

Asi nikdy nebylo původním obyvatelům USA hůř než v osmdesátých letech 19. století. Vyčerpávající konflikty se stále silnější armádou, násilné přesidlování do rezervací, nedostatek jídla, zoufalství. V takových dobách pochopitelně roste hlad po náboženství a v rezervacích se objevila hned dvě nová. To první, jež jeho prorok, pajutský míšenec Wovoka, nazval Tanec duchů, slibovalo návrat starých dobrých časů a skončilo nechvalně proslulým masakrem jeho vyznavačů u Wounded Knee. To druhé, mnohem méně nápadné, čekala naopak dlouhá budoucnost.

Quanah Parker, protřelý komančský válečník, během jedné potyčky s federální armádou utrpěl těžká zranění a vypadalo to, že zemře. Přivolaní…