Cizinci v nás

Lidské tělo tvoří přibližně milion miliard buněk, tisíckrát víc, než je hvězd v naší galaxii. A protože je všech těch 1015 buněk odvozeno z jediného oplozeného vajíčka, měly by všechny nést stejnou DNA. Jenže to tak není.

Jak prokazují výzkumy molekulární genetiky z posledních pěti let, nejsme v mikrokosmu našeho těla sami. Osidlují ho buňky našich matek, zaniklých i narozených dvojčat, ale i dárců krve, kostní dřeně nebo tělesných orgánů.

Tetou vlastních dětí

Američanka Lydia Fairchildová čekala v roce 2002 třetí dítě. Ještě před porodem se rozešla se svým partnerem, a protože byla zároveň nezaměstnaná, požádala o státní podporu v mateřství. Aby ji dostala, musela projít rutinními testy DNA. Ty ale ukázaly cosi velmi podivného: obě první děti jsou prokazatelně potomky jejího partnera, ona však rozhodně není jejich matkou. Sociální pracovnice jí pohrozily odebráním dětí, a aby toho nebylo málo, státní žalobce ji obvinil ze zneužívání sociálního systému. Záznamy o porodu ani rodinné album fotografií soud jako důkaz neuznal. Všechno se vysvětlilo až poté, co Lydia Fairchildová našla právníka, který slyšel o jevu zvaném chimérismus.

Nejznámějším příkladem chimérismu jsou siamská dvojčata. Někdy však dojde ke spojení a srůstu skrytě a dotyčný se to celý život nemusí dozvědět. Tak se nakonec prokázalo, že Lydia je právě takovou chimérickou mozaikou …