Víkend v betonu

Od silnice vede štěrková cesta zdobená lampičkami k zeleně natřeným vratům. Za drátěným plotem je vidět pečlivě střižený trávník, kůlny na dříví, ohniště, lavičky a krmítko. Pod vzrostlými smrky čeká překvapení – nestojí tady žádná roubená chaloupka, ale mohutná zčernalá betonová krychle porostlá mechem. Střílny zdobené truhlíky s rudým muškátem vedou na dvorek se záhonky, malými okénky je v zákrutách těsných chodeb vidět krb s hromádkou polínek, nalakovaný stůl, štokrlata zdobená srdíčky a puntíkaté hrnky na poličkách.

Stojíme v kopcích Orlických hor nedaleko pohraniční vesničky Sedloňov a právě obdivujeme někdejší chloubu československé armády – sedmdesát let starý vojenský bunkr slavného předválečného systému opevnění. Po Čechách jsou jich tisíce a armáda se před pár lety rozhodla, že se jich zbaví. Kolik z nich skončilo jako ráj místních chalupářů? A jaký je dnes stav jedné z nejdražších a nejrozsáhlejších staveb předválečného Československa?

Tisíce tun

Sedloňov leží nedaleko Dobrušky v malém horském údolí na dohled od polské hranice. Má dvě stovky domů, dvě stě padesát stálých obyvatel (před válkou jich bylo osm set) a za sebou pohnutou historii pomnichovské anexe a poválečného odsunu. V současnosti se pyšní instalací nových kostelních zvonů díky společné česko-německé sbírce potomků původních obyvatel obce, novými penziony a lyžařským vlekem.

…