Proč chybějí léky

Peter Singer

(1946) je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a profesorem laureátem na Melbournské univerzitě, kde působí ve výzkumném týmu zabývájícím se etickými aspekty práv k duševnímu vlastnictví u léčiv. Napsal mimo jiné knihy How Are We to Live? (Jak máme žít?) a Writings on an Ethical Life (Stati o etickém životě).

V ideálním světě by bylo množství peněz vynaložených na lékařský výzkum, jehož cílem je předejít určitému onemocnění nebo jej léčit, úměrné jeho závažnosti a počtu lidí, kteří jím trpí. Ve skutečném světě se 90 % peněz utratí za lékařský výzkum zaměřený na obtíže, na něž připadá jen 10 % případů úmrtí a postižení celosvětově způsobených nemocemi.

Jinými slovy, chorobám, jež způsobují devět desetin problému, který Světová zdravotnická organizace označuje za „globální břemeno nemocí“, se věnuje jen jedna desetina světového úsilí v lékařském výzkumu. V důsledku toho miliony lidí každoročně zemřou na nemoci, u nichž se žádné léky nechystají, zatímco farmaceutické společnosti nalévají miliardy do vývoje léků proti erektilní dysfunkci a plešatění.

Kdo je na vině

Dávat to za vinu farmaceutickým firmám je ale příliš jednoduchá odpověď. Firmy nemohou ospravedlnit vývoj nových léků, nemohou-li očekávat, že si své výdaje vynahradí tržbami. Když se zaměřují na nemoci postihující movité lidi nebo lidi…