Hudba z Marsu

Jacques Rupnik

(1950) je francouzský politolog a novinář narozený v Praze. Vystudoval Sorbonnu a Harvard, byl redaktorem BBC. Je ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences politiques v Paříži a přednáší na světových univerzitách, v současnosti na Harvard University. Je autorem řady knih.

Od „černého pondělí“ 15. září, kdy Amerika zažila největší krach bankovního sektoru od roku 1929, jsou v popředí politické debaty dvě témata: kam až může či má jít státní pokus o záchranu soukromých bank (odhaduje se, že to bude stát daňové poplatníky kolem 1000 miliard dolarů) a za jak přísných regulačních podmínek je něco takového přijatelné.

Většina odborníků se totiž shoduje na tom, že hlavní příčinou krize je „posedlost deregulací“ trhu posledních dvaceti let (tak to nazval bývalý ministr Robert Reich) a nezodpovědnost vrcholných manažerů, kteří po krachu mohou odejít se „zlatým padákem“ několika desítek milionů dolarů. Podobně mluví známý ekonom a bývalý prezident Harvardovy univerzity Lawrence Summers: nejen regulace, ale hlavně dohled nad jejím dodržováním v bankovním sektoru je prvním předpokladem k překonání krize a možnému návratu důvěry (ne díky neviditelné ruce, ale regulaci).

Řešení krize, které nabízí republikánská vláda pod vedením ministra financí a bývalého bankéře Paulsona a guvernéra federální banky Bernankeho, ohlašuje palcový titulek na první stránce New York Times (21. 9.) jako „pohřeb dogmatu volného trhu“.

Druhý den v Česku

Druhý den (22. 9.) se podíváte na české noviny, co tomu „pohřbu“ říkají domácí politické špičky, a dozvíte se, že premiér Topolánek v Madridu tvrdě útočil na přeregulovanou EU a že Česko prý patří k lídrům v odbourávání regulace. Deregulace bude prioritou českého předsednictví Unie od ledna příštího roku. Ohlašovaná „Evropa bez bariér“ má tedy být Evropa bez regulace. Tak takhle to Evropě osladíme!

Jde samozřejmě o elementární nepochopení EU jako společenství, založeného na sdílených hodnotách, na sdílených právních normách a regulacích, které určují podmínky a meze tržního soutěžení. A zvlášť v dnešní situaci je právě tento evropský model regulovaného tržního hospodářství odolnější vůči krizím typu té, kterou dnes zažívá model americký.

Je to zároveň nepochopení světa, ve kterém se nacházíme: éra globalizovaného trhu bez bariér a regulací skončila. Tak jako šťastná globalizace pokroku demokratizace a lidských práv skončila v bezpečnostní rovině 11. září 2001 atentátem na „dvojčata“ v New Yorku, tak slepá víra v deregulovaný trh jako náhradu za zkrachovanou utopii státního socialismu vyhasla v září 2008 o dvě ulice vedle na Wall Street.

V šedesátých letech v Praze běžel film Hudba z Marsu, komunální satira s Jaroslavem Marvanem. Slyšet dnes v Americe ono dogma českého premiéra je jako vzdálená ozvěna konce minulého století, něco jako skutečná hudba z Marsu.