Hudba odchází za plentu
Pátého října roku 1948 odvysílalo Radio France program z nových hudebních děl pod názvem Koncert hluků. Skladatel Pierre Schaeffer tehdy své etudy, sestavené třeba ze zvuků železnice, vytvořil v nahrávacím studiu. Nehráli je muzikanti, reprodukovaly je přístroje.
Pátého října roku 1948 odvysílalo Radio France program z nových hudebních děl pod názvem Koncert hluků. Skladatel Pierre Schaeffer tehdy své etudy, sestavené třeba ze zvuků železnice, vytvořil v nahrávacím studiu. Nehráli je muzikanti, reprodukovaly je přístroje. Ten den je všeobecně pokládán za datum zrodu „musique concrète“, konkrétní hudby. Vnesla do umění akcent na dvě různé věci: technologie a přiblížení zvukům skutečného světa.
Neviditelný Pythagoras
Konkrétní hudba se zrodila v situaci let kolem druhé světové války. Německá firma IG Farben/BASF začala v roce 1939 vyrábět „ká jedničku“, první kotoučový magnetofon. Tehdy byl strategickou zbraní, ne souputníkem popkultury. Rázem se v práci s hudbou a zvukem mnohé změnilo. Do magnetofonového pásu bylo možné střihnout, zvuk se dal zpomalit nebo obrátit: člověk se stal pánem a manipulátorem dokumentárních záznamů. Z detektivek známe pravidlo, že nahrávka nemůže být pokládána za přímý důkaz: pás je nedůvěryhodný pramen a dobré médium pro mix reality a fikce.
Tvůrce v různých zemích tyhle možnosti rychle zaujaly. Pro Francouze Pierra Schaeffera (1910–1995), skladatele a pionýra rozhlasového vysílání, byly skvělou odpovědí na otázky, které si kladl. Rád zmiňoval, že Pythagoras přednášel svým žákům ukrytý za plentou: jeho studentům, které od zvuku slov neměl rušit vizuální…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu