Finská trefa
Chválit finské školství v době, kdy na chodbách střední školy v Kauhajoki ještě nezaschla krev postřílených žáků, nevypadá jako moc dobrý nápad. Přesto je příhodná chvíle.
Chválit finské školství v době, kdy na chodbách střední školy v Kauhajoki ještě nezaschla krev postřílených žáků, nevypadá jako moc dobrý nápad. Přesto je příhodná chvíle. Smutná publicita, kterou zemi vynesly dva nedávné studentské masakry, by neměla zastínit, že finský školní systém je dlouhodobě nejlepší na světě a pro ten český představuje nedocenitelnou inspiraci (viz rubrika téma na str. 34 – 40).
Školní vraždy se staly tragickým příznakem naší doby, s nímž si nikdo moc neví rady. Jisté je, že jim nahrává snadná dostupnost zbraní – Finsko má velmi liberální zákony a po USA a Jemenu nejvíce zbraní v osobním vlastnictví na hlavu na světě. Další společenské příčiny odborníci nenacházejí, k chladnokrevnému vraždění spolužáků pachatele obvykle vede spíš individuální patologie.
Finské krveprolití ale ukázalo, že v něčem jde naše společnost dospívajícím vrahům zcela zbytečně na ruku. Jejich hlavní motivací je kromě nenávisti také touha po slávě. Zůstává rozum stát nad tím, že řada zpravodajských internetových serverů umisťuje na své stránky výhrůžné video, které pachatel masakru z Kauhajoki Matti Saari natočil před činem (nebo alespoň fotografie z něj). Apetit dalších potenciálních zabijáků taková publicita samozřejmě zvyšuje – ostatně sám Saari se inspiroval obdobnou tragédií z loňského podzimu.
Finské školy však navzdory aktuálním excesům představují především zářný úspěch: jejich žáci jsou v mezinárodních srovnávacích testech PISA dlouhodobě nejlepší na světě. Pozoruhodné je, že Finové zvolili přesně opačný přístup k dětem než české školství – starají se o ty nejslabší. Speciální pedagogové, psychologové, přípravné hodiny, asistenti, rozmanité pedagogické postupy, to všechno má žákům, kteří zaostávají, pomoci srovnat šance na uplatnění se schopnějšími vrstevníky.
České školství naopak sází na podporu těch nejsilnějších. Státní osmiletá gymnázia pomocí tvrdě selektivních přijímaček z třídních kolektivů odsají nadané děti a těm se pak dostává speciální péče. Když dostávají občanku, předčí své bývalé spolužáky ve znalostech i dovednostech o dvě délky. Systém, často kritizovaný jako nespravedlivý, podle všeho ani moc nefunguje. Ve statistikách PISA se Česko nedostalo z průměru a finské prvenství mluví jasně: elitářství nikam nevede.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].