Český cukr pro Evropu

Přes židli přehozený růžový šál značky Louis Vuitton, na stole káva v hrnku ze Starbucks, kolem stolu osm žen a čtyři muži a ani jednomu z nich není víc než pětatřicet, uvolněně se rozmlouvá v několika jazycích, Francouzka Stéphanie lomí rukama a česky si stěžuje, že to „prostě nemůže stihnout“, Češka Daniela fixem kreslí na tabuli pestrobarevné „pavouky“. Za pár hodin přijdou americké stážistky zkontrolovat „autentičnost“ anglických textů. Mluví se o tom, co doporučují Slovinci nebo Finové, co naopak nedělat jako Portugalci.

Tuhle dvanáctku, která se tu během slunečného úterního odpoledne radí kolem kulatého stolu, byste na tuzemské státní úředníky netipovali ani omylem. A už vůbec byste nečekali, že na ně narazíte v tak šedivém a hranatém odkazu socialistického realismu, jako je budova ministerstva financí v pražských Holešovicích. Jenže je to opravdu tak: v retro křesílcích na prošlapaném koberci pod viditelně umělými květinami tady skutečně sedí státní byrokraté: překladatelský tým se právě domlouvá s kolegy tvořícími oficiální webové stránky předsednictví.

Čeká nás pestré menu: nový prezident USA, Lisabonská smlouva a vztah s Kremlem.Celá skupinka je součástí zhruba čtyřsethlavého týmu, o který státní správa speciálně kvůli předsednictví posílila. Web je brána a informace se tam musejí objevit rychle a přesně a…