Zákon a Hrad

Na začátku jich bylo třicet dva. Dali se dohromady z pocitu křivdy, slíbili si věrnost a rozhodli se společně bít za své právo. Pak začali odpadávat. Někdo to nevydržel psychicky, ostatní to vzdali výměnou za otevření cesty ke kariéře. Nakonec zbyl jen jeden – Petr Langer (30). On jediný zůstal ze skupiny vrstevníků, kterou prezident Václav Klaus odmítl kvůli nízkému věku jmenovat soudci. A i když mu souboj s nejvyšším představitelem státu bere už dva roky možnost obléci vysněný talár, je rozhodnut ve své při vytrvat. „Příběhy, jako je ten Langrův, rozhodují o tom, jak bude v budoucnu vypadat Česká republika,“ zhodnotil dlouhý běh soudního čekatele nedávno v novinách politolog Bohumil Doležal. A vysocí představitelé justice přikyvují: ano, odehrává-li se dnes v Česku stranou pozornosti nějaká vrcholně důležitá „kauza“, pak je to právě zápas Petra Langra o vládu zákonů.

Pocity a principy

Kdo by čekal zatrpklého a rozhořčeného muže, byl by zklamán. Petr Langer vystupuje vstřícně a usměvavě, když mluví o prezidentu Klausovi, ani jednou nepoužije ostřejší slovo. Každou větu pečlivě promýšlí a v žádném případě se nesnaží vykreslit jako oběť, která zaslouží politovat. „To, že jsem se rozhodl soudit se s panem prezidentem, mi hodně dalo a jsem za to vlastně vděčný,“…