Výkony

Tlumočil jsem nedávno technické jednání. V elektrárně potřebovali zregulovat něco, čemu se anglicky říká idle power. Co to je? „Jalový výkon,“ napověděl mi jeden z techniků. Jalový výkon! To slovo jsem už dlouho hledal. Výkon je množství práce za určitý čas, ale to ještě vůbec neznamená, že je té práce v daném čase třeba. Generátory jedou naplno, ale zrovna teď jenom přetěžují síť, jejich výkon je třeba snížit nebo někam odvést, jinak dojde k neštěstí.

Procházel jsem pod hučícími bloky a říkal jsem si: blahoslavení topiči elektrárenští, vy máte jalového výkonu jen pár minut denně a už ho regulujete, ale co jinde? Vzpomněl jsem na vánoční přetlak jídla, dárků a návštěv. Kolik minut z těch hodin slavení bylo slavných? Kolik soust z těch přecpaných stolů vedlo k utišení hladu? Kolik dárků už směřuje do popelnice?

Hromadí se to v nás a regulační systém nikde. Ale tyhle domácí výkony se ještě dají odbýt úslovím, že co se doma uvaří, to se doma, třeba s potížemi, sní. Ale co třeba reklama? Nikdo prý neví, jak je účinná, a tak ji firmy přehánějí, aby ty kilometry čtvereční barevných lákadel zranily alespoň koutek oka konzumenta, aby zbavily samostatného rozhodování aspoň kousek jeho mozku. Ale co když jsou ty mozky už zcela vymyté a oči zcela vypálené a reklama se pořád stupňuje jako z kontroly utržený generátor, který valí do sítě jalové megavoltampéry? Kdy to praskne? A hlavně jak to praskne? Reklama má blízko k politice, která se od ní dnes takřka neliší. Také nám chce prodat to, co nepotřebujeme, abychom nechtěli to, co potřebujeme.

Z novoročního projevu se dozvíme velikou novinu, totiž, že se máme dobře. Z opoziční kritiky novoročního projevu se dozvíme, že se máme zle, a bude hůř. Z kritiky kritik novoročního projevu se dozvíme, že ani nevíme, jak dobře se máme, a bude ještě líp. Z kritiky kritik kritiky novoročního… už jen cítíme, jak jalový výkon našich volených zástupců začíná trhat síť zdravého rozumu, dle kterého by snad lidé mohli posoudit sami, jak se mají. Zástupcům jde o hodně, ve hře je moc, ješitnost, megalomanie a prachy. Proto roztáčejí setrvačníky marných řečí o materiálním blahu, aby nedošlo na duchovní bídu.

Procházím zimním lesem, v novém sněhu vidím stopy srnčích kopýtek a tuhle a tamhle ohryzané větve stromů. V tom hrozném mrazu se celé noci navzájem zahřívají jen s trochou lýka v žaludku srnky krásné až do poslední kalorie nezbytné pro život.

Autor je spisovatel.

Příští týden píše Petra Hůlová