Proroci růstu

Jak nejvýstižněji pojmenovat naši dobu? Že je to nadmíru složité, ukazuje kniha sociologa Miloslava Petruska Společnosti pozdní doby. V abecedním pořádku představuje a vysvětluje 108 hesel, kterými soudobou společnost charakterizují sociální vědci. Sedmnáct z nich zdobí předpona post-. Co lépe dokládá marnotratnou svobodu slova, jíž se těšíme? Vzpomeňte na minulý režim – ten uzákonil několik pojmů vysvětlujících běh a logiku celých dějin: feudalismus, kapitalismus, socialismus.

V půdě pohnojené tlejícími ideologiemi bují dnes teorie jako organismy. Kromě toho jsou jednotlivé pojmy zapleteny v síti rozmanitých výkladů. Například slovo postdemokracie má jen u Václavů Klause a Bělohradského zcela odlišnou náplň. Pro Klause jsou v postdemokracii politické strany ukracovány ve výkonu moci shora evropskými institucemi, zdola nevládními organizacemi. Pro Bělohradského zase nahrazuje tradiční dělbu moci zvláštní slitina velkého byznysu a politických stran jako svérázných firem. Ještě nikdy nebyla skutečnost překryta tak hustou clonou pojetí, výkladů a vysvětlivek. Společenské vědy se dnes bez kontaktu se skutečností mohou vznášet jen ve svých virtuálních prostorech.

Rozpadá se snad soudržnost našeho vědění o společnosti? Ne. Existuje věda, jejíž instrumentář a slovní zásoba vyztužily blábolivý veřejný jazyk: je to ekonomie. Tato disciplína nahradila postkomunistické ideologické řeči, které se po polovině 90. let vyčerpaly a ustoupily do tzv. think tanků, kde vědečtí idealisté zdůvodňují a ospravedlňují práci politických praktiků. Spotřební společnosti dominuje ekonomický jazyk. Spravování státu je jako řízení podniku. Marxistickou politickou ekonomii nahradila postideologická ekonomická politika. Obklopují nás slova, která jsou tmelem bulvárně rozbředlé politické mluvy: trh, růst, prosperita, zisk, investice, kurz, inflace, sazby, úroky, úvěry, hypotéky. Jsou to klíčová slova naší doby. A slovo reforma – od roku 1990 permanentně aktuální – symbolizuje neutuchající dynamiku a činí si nárok na všechny sféry: mzdovou, daňovou, penzijní, školskou, vědeckou, zdravotní ad. Ekonomové jako proroci předpovídají budoucnost růstu, jako mágové hledají kouzelné formule a techniky k jeho zvýšení a urychlení, jako léčitelé rozhodují o diagnóze a terapii při jeho poklesu. Naše společnost není postekonomická, jak tvrdí některé autority, jimž se podařilo proklouznout do Petruskova slovníku. Je hyperekonomická.

Příští týden píše Erika Hníková