Nasadit správnou cenu

Jakmile bude mít Amerika nového prezidenta, omezení pro emise zavede. Měla by se hodně přiučit od Evropy.Skandinávci prý už jsou zelení; Východoevropané moc chudí; Belgičané jsou příliš malý národ; Francouzi zas moc zaměření na jádro a tak dále. Zatímco Evropa dojednává poslední detaily svého nového plánu na boj s klimatickými změnami, který bude zveřejněn 23. ledna, vedou se líté spory o to, jak si celé břemeno rozdělit. Na pozadí svárů se však odehrává cosi povzbudivého. Evropa se ze svých pokusů o snížení emisí poučila a začíná jí to jít lépe. Amerika by měla dávat pozor a vyhnout se dětským chybám Evropy.

Přitvrdíme

Hlavním evropským prostředkem pro zvládání uhlíku je program obchodování s emisemi (Emissions-Trading Scheme, ETS). Firmy v nejšpinavějších odvětvích ve všech členských státech obdrží povolenky na emise oxidu uhličitého. Pokud chtějí vypouštět víc, musí si nakoupit víc povolenek. Čím vyšší je cena, tím větší je motivace snížit emise.

Od počátku byly povolenky vydávány zdarma (jak to chtěli podnikatelé), a ne v aukcích (což si přáli ekonomové). V sektorech, kde se s nimi neobchoduje (zvlášť v energetice, která je největším znečišťovatelem), společnosti proto nechávají cenu za uhlík zaplatit zákazníky a mastí si kapsy. Systém navíc celou řadu odvětví ponechává zcela stranou. A mnoho zemí svůj objem emisí nadhodnotilo, takže vydaly příliš velký počet povolenek. Výsledek byl takový, že ceny…