Editorial

Rozdíl mezi americkými a českými volbami prezidenta jistě souvisí s váhou těchto funkcí v obou zemích a se způsobem volby. A přesto bije do očí ta zející propast mezi fascinující otevřeností amerického zápasu, jemuž věnujeme hlavní téma tohoto vydání, a českou tajuplností, vůči níž je lóže svobodných zednářů vzorem transparentnosti.

Prezident Václav Klaus rád poskytuje českým médiím rozhovory o svých oblíbených tématech, jako je umění, potažmo jazz, naše žádost o rozhovor na téma jeho politického programu, globálního oteplování nebo vztahu k Evropské unii však zůstává zatím bez odpovědi. Naopak dva zajímaví mužové dnešních časů – premiér Mirek Topolánek a kandidát na prezidenta Jan Švejnar – se ukázali v debatě s Respektem jako otevřené osobnosti se silnými názory. Rozhodli jsme se výjimečně dát rozhovory do jednoho vydání, neboť navzdory odlišnému stylu projevu (jeden je vášnivý debatér, druhý snad ani neumí zvýšit hlas) mají oba pánové velmi podobné pohledy na politiku. V oblasti zahraniční politiky a reforem, v názoru na radar či komunisty je Jan Švejnar možná bližší občanským demokratům pod vedením Mirka Topolánka než Václav Klaus. Liší se snad jen v pohledu na zavedení eura.

V rozhovoru s premiérem Topolánkem došlo kromě jiného i na platy učitelů, pro které se nenašlo dost peněz, zatímco miliard na dálnice je habaděj. Pan premiér argumentoval, že vyšším platům musí předcházet změna systému ve školství. Měl by možná pravdu, kdyby ovšem stejný metr použil i na ministerstvo dopravy a nečekal až na tlaky Evropské unie, jak vyplývá z článku Tomáše Sachra (str. 16–19). Z toho, jak se v Česku staví dálnice a jak neuvěřitelné sumy létají v tomto neprůhledném byznysu, běhá člověku mráz po zádech. Ale na druhou stranu, jak povzbudivé je číst o lidech, kteří se v zápase proti stavebním molochům nevzdávají a Brusel je uctivě vítá jako dlouho očekávané posly lepších zítřků.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA