Všiml si někdo?

„Vstal jsem brzy ráno, postavil se před dům a počkal na svůj stín. Když se mne chytl za paty, vydal jsem se za ním. Tak jsem šel celý den, pořád ve směru svého stínu. Přes louky, přes lesy, po asfaltu, kamkoli. Pokud se vyskytla nepřekonatelná překážka, obešel jsem ji nejkratší možnou cestou.“

Čerstvý redaktor Literárních novin, učitel, malíř a konceptuální umělec Petr Kovář (1979) takto ušel téměř pětatřicet kilometrů. „Večer stín zmizel a já jsem se mohl vrátit domů,“ říká. „Stopem.“

Svůj nenápadný poetický experiment uskutečnil v okolí Dolní Cerekve, odkud pochází a kde také žijí jeho rodiče. Ti, jak už to bývá, chtěli mít ze syna právníka nebo ekonoma a Petr, jak už to bývá, toužil být malířem nebo spisovatelem. Snad i proto, že v rodném domě jej obklopovaly malby jeho dědy – amatérského krajináře.

V Brně vystudoval nejdřív školu uměleckých řemesel a pak výtvarnou výchovu a vizuální tvorbu na Pedagogické fakultě. Tam potkal Milana Magniho, inspirativní osobnost, která jej nasměrovala k Vladimíru Mertovi a Marianu Pallovi do ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění VUT, kde letos na jaře absolvoval.

Nezatěžovat

Ve své teoretické diplomové práci se Petr Kovář zabýval otázkou falzifikátů, zkoumal a také zpochybňoval zavedené statusy originálu a kopie. Tvrdí,…