Cizí děti ve školních lavicích

Většina učitelů přiznává, že občas, když se hodina nevyvíjí tak, jak by měla, nedávají vinu látce samotné nebo způsobu výuky, ale žákům. Zdá se, že učit některé děti je zkrátka náročnější. Ale proč? Je to snad dáno kulturními faktory: rodiče s určitým socioekonomickým zázemím přikládají vzdělání menší důležitost a děti k učení příliš nevedou? Nebo to snad souvisí se školami samotnými a s tím, do jaké míry dokážou vzdělávat děti s různými schopnostmi?

Číňané v čele

Mohlo by se zdát, že na tuto otázku odpovědět nelze. K nalezení odpovědi by bylo třeba mít podobné děti, které mají zkušenost s mnoha různými vzdělávacími systémy, a teprve pak by bylo možné zjistit, které z nich má nejlepší výsledky. Podobný experiment ovšem shodou okolností existuje, a to díky fenoménu masové migrace. Tím, kdo dokáže tuto otázku objasnit nejlépe, jsou děti migrantů pocházející z jedné a téže země.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), think tank se sídlem v Paříži, každé tři roky v rámci svého Programu pro mezinárodní hodnocení žáků (Programme for International Student Assessment – PISA) zjišťuje, jak patnáctiletí žáci ze zhruba padesáti zemí světa ovládají mateřský jazyk, matematiku a přírodní vědy. OECD nedávno roztřídila data z přírodovědné části šetření z roku 2006 podle země původu, odkud děti a jejich rodiče pocházeli. Ze čtyř zemí – Turecka, Číny, bývalého…